Historie Sovolusk (čerpáno z Beiträge zur Heimatkunde, 1921)

První zmínka o vesnici  pochází ze 7. září 1330. Listina je uchována v jednom křížovnickém archivu v Praze. Jelikož byla velmi poškozena, byla listina nalepena na plátno. Doslovné znění je otištěno v knize listin města Ústí nad Labem a říká, že jistý Johann von Lungwitz (Jan z Lužce) od tehdejšího představeného špitálu sv. Materny, od Mikoláše von Meitzen (Mikoláše z Míšně), převzal ve vesnici Sobolus jeden akr půdy na šest let za roční poplatek 15 pražských grošů a každý rok na svátek sv. Michala měl odvést daň právě platnému představenému kláštera (špitálu). Johann von Lungwitz byl v té době již vlastníkem statku v Doběticích, ke kterému náležely vesnice Žežice (Seesitz), Lipová (Spansdorf) a dva dvory v Sovoluskách. Které dva dvory to byly, nelze doposud určit. Dále dva dvory ze Sovo­lusk náležely do panství hradu Blansko (Blankenstein) a jeden dvůr náležel ke špitálu sv. Materny v Ústí nad Labem. Bylo to hospodářství č. 4.
Na obrázcích je zmíněná listina z roku 1330. Z listiny jsou ještě čitelní pouze někteří svědci ujednání: Heymann Wegner, Heřman, Kunčík (Cunczico), měšťané ústečtí.

8. května 1413 prodal řádový předsta­vený křížovníků ]ohann (Jan) v souhlase s celým konventem svůj dvůr s poli a lesem, který ležel mezi poli tohoto dvora, prozíravému Gynrovi (Jírovi) a jeho dědicům a právo­platným následníkům podle emfyteutického práva, lidově nazývaného purkrabské právo, za 7 kop pražských grošů s podmínkou, že každý rok dá jako poplatek komturovi špitálu sv. Materny v Ústí nad Labem 22 grošů a 2 sle­pice v den Kristova narození a kopu vajec k velikonočním svátkům. Když jednou jmenovaný kupec svou povinnost v den svátku nesplní nejpozději do osmi dnů, dostane pokutu 5 grošů a tato pokuta se bude dalších 14 dní zvyšovat, dokud nebude zaplacena včetně úroků.
Tento dvůr musí brát v úvahu, že tato povinnost platit daň spadá vždy na další dědice a pokrevní příbuzné a po smrti všech dědiců přejde dvůr zpět pod špitál. Tato kupní listina byla ještě v roce 1505 neporušena, 16. listopadu byl její obsah potvrzen řádovým velmistrem Matyášem v Praze.
Na obrázcích je zmíněná listina z roku 1413.

V roce 1568 Johann starší von Lungwitz z Dobětic prodal svůj statek panu Heinrichu von Bünau z Blanska a ještě další dva dvory ze Sovolusk, které doposud patřily pod Dobětice, přešly k panství Blankenstein ­ - Prieznitz. Od té doby dvory poddané panství Blankenstein spadaly územně pod obec Ryjice. Všech obchodů se v té době účastnil rychtář z Ryjic a porotce ze Sovo­lusk. Po roce 1600 probíhaly obchody a ujednání na rychtě v Žežicích. Po roce 1634 byl jmenován sovoluským rychtářem Hans Platschke (dům č. 10) a od té doby jsou Sovolusky samostatnou obcí s jedním rychtářem a dvěma porotci.

Po druhé světové válce, po odsunu německých obyvatel Sovolusk, byly některé domy znovu obydleny, ale zemědělství a sadařství postupně upadalo, veškeré tradice byly zpřetrhány. Soběstačnost a funkčnost vesnice byla ztracena. Z několika statků a domů se postupně staly ruiny a postupem času byly zlikvidovány. Je smutné, když si člověk uvědomí, že to, co zde bylo po staletí budováno, bylo během několika desetiletí zničeno, a to lidmi, kteří neměli k danému místu žádnou vazbu. Větší šanci na přežití měly kamenné a zděné stavby, protože stavby dřevěné byly jednak zranitelnější a bohužel dost často posloužily jako zdroj dřeva pro topení. Trvale obytných bylo po válce jen několik domů a v průběhu 60. až 80. let 20. století začaly být některé domy využívány jako víkendové chalupy, což je paradoxně zachránilo od stejného osudu, který potkal část sovoluských statků.  Dle Dr. Franze Josefa Umlaufta, ředitele Městského archivu v Ústí nad Labem a rodáka z Lipové, žilo v Sovoluskách v roce 1922 celkem 45 obyvatel ve 14-ti domech. Nutno podotknout, že pod pojmem dům si musíme představit spíše rozlehlý statek či dvůr, jehož součástí, kromě obytného domu, bylo mnoho hospodářských budov. V 70. a 80. letech minulého století na několika parcelách, na kterých již nebylo vůbec nic nebo jen materiál ze zchátralých staveb, byly postaveny zahrádkářské chatky a chaty, které zde stojí dodnes. V 90. letech a na počátku tohoto století začaly některé domy sloužit k trvalému bydlení a v současné době v Sovoluskách trvale žije kolem 20 obyvatel.

Nyní patří naše malá obec pod katastrální území Žežice a pod obecní úřad Chuderov.

Nadmořská výška: 467 m. n. m

Původ názvu Sovolusky

Původ názvu Sovolusky vychází ze slov sova a louskati, což znamená zabíjeti, tedy ves, kde lidé zabíjeli sovy.
Druhá varianta vycházi z německého slova Zobel - sobol a Zobelpelz - sobolí kožich.

Použité texty a fotografie byly získány z Muzea města Ústí nad Labem, Archivu města Ústí nad Labem, časopisu Aussiger Bote a ze soukromých zdrojů obyvatel Sovolusk.