První zmínka o vesnici pochází ze 7. září 1330. Listina je uchována v jednom křížovnickém archivu v Praze. Jelikož byla velmi poškozena, byla listina nalepena na plátno. Doslovné znění je otištěno v knize listin města Ústí nad Labem a říká, že jistý Johann von Lungwitz od tehdejšího představeného špitálu sv. Materny, od Mikoláše von Meitzen, převzal ve vesnici Sobolus jeden akr půdy na šest let za roční poplatek 15 pražských grošů a každý rok na svátek sv. Michala měl odvést daň právě platnému představenému kláštera (špitálu). Johann von Lungwitz byl v té době již vlastníkem statku v Doběticích, ke kterému náležely vesnice Žežice (Seesitz), Lipová (Spansdorf) a dva dvory v Sovoluskách. Které dva dvory to byly, nelze doposud určit. Dále dva dvory ze Sovo­lusk náležely do panství hradu Blansko(Blankenstein) a jeden dvůr náležel ke špitálu sv. Materny v Ústí nad Labem. Bylo to hospodářství č. 4.


8. května 1413 prodal řádový předsta­vený křížovníků ]ohann v souhlase s celým konventem svůj dvůr s poli a lesem, který ležel mezi po!y tohoto dvora, prozíravému Gynrovi, svému osobnímu dědici a právo­platnému následníkovi podle emfiteutického práva, lidově nazývaného purkrabské právo, za 7 kop pražských grošů s podmínkou, že každý rok dá jako poplatek komturovi špitálu sv. Materny v Ústí nad labem 22 grošů a 2 sle­pice v den Kristova narození a kopu vajec k velikonočním svátkům. Když jednou jmenovaný kupec svou povinnost v den svátku nesplní nejpozději do osmi dnů, dostane pokutu 5 grošů a tato pokuta se bude dalších 14 dní zvyšovat, dokud nebude zaplacena včetně úroků.


Tento dvůr musí brát v úvahu, že tato povinnost platit daň spadá vždy na další dědice a pokrevní příbuzné a po smrti všech dědiců přejde dvůr zpět pod špitál. Tato kupní listina byla ještě v roce 1505 neporušena, 16. listopadu byl její obsah potvrzen řádovým velmistrem Matyášem v Praze.


V roce 1568 Johann starší von Lungwitz z Dobětic prodal svůj statek panu Heinrichu von Bünau z Blanska a ještě další dva dvory ze Sovolusk, které doposud patřily pod Dobětice, přešly k panství Blankenstein ­ - Prieznitz. Od té doby dvory poddané panství Blankenstein spadaly územně pod obec Ryjice. Všech obchodů se v té době účastnil rychtář z Ryjic a porotce ze Sovo­lusk. Po roce 1600 probíhaly obchody a ujednání na rychtě v Žežicích. Po roce 1634 byl jmenován sovolusským rychtářem Hans Platschke (dům č.10) a od té doby jsou Sovolusky samostatnou obcí s jedním rychtářem a dvěma porotci.


Po druhé světové válce, po odsunu německých obyvatel Sovolusk, byly některé domy znovu obydleny, ale zemědělství a sadařství postupně upadalo a z několika statků a domů se postupně staly ruiny a byly zlikvidovány. Trvale obytných bylo jen několik domů a v průběhu 60. až 80. let 20. století začaly být některé domy využívány jako víkendové chalupy, což je v podstatě zachránilo od stejného osudu, který potkal část sovoluských statků. Dle Dr. Franze Josefa Umlaufta, ředitele městského archivu v Ústí nad Labem a rodáka z Lipové, žilo v Sovoluskách v roce 1922 celkem 45 obyvatel ve 14-ti domech. Nutno podotknout, že pod pojmem dům si musíme představit spíše rozlehlý statek či dvůr, jehož součástí kromě obytného domu bylo mnoha hospodářských budov. V 70. a 80. letech minulého století na několika parcelách, na kterých již nebylo vůbec nic nebo jen materiál ze zchátralých staveb, byly postaveny zahrádkářské chatky, které zde stojí dodnes. V 90. letech a na počátku tohoto století začaly některé domy sloužit k trvalému bydlení a v současné době v Sovoluskách trvale žije 16 obyvatel.


Nyní patří naše malá obec pod katastrální území Žežice a pod obecní úřad Chuderov.

Nadmořská výška: 467 m. n. m