Máme zde předjaří. Zajímavý název zvláštního období, které již není zimou, ale ještě není jarem. Mezi ostatními ročními obdobími podobný termín náš jazyk nemá. Na loukách kolem nás i ve vesnici ještě stále zůstávají zbytky sněhu a dnes ráno dokonce nasněžil sníh nový, který ovšem neodolal náporu slunečních paprsků. Též se značně ochladilo a noční teploty jsou ještě stále pod bodem mrazu. Nicméně příroda se probouzí. Oba dva naše rybníky jsou díky tání plné. Koryty místních potůčků, které jsou jindy zcela neznatelné, také stále proudí mnoho vody. K životu se též probouzejí stráně pod Sovoluskami a než se stromy olistí, můžeme se ještě kochat výhledy na naší ves z okolních luk od východu. Stejně jako vloni touto dobou jsou naše sousedská setkávání a společné činnosti omezeny a můžeme jen doufat, že se vše vyvine dobrým směrem. Nicméně o sobě stále víme a alespoň se můžeme pozdravit a pohovořit na dálku na návsi, na naší cestě nebo přes ploty.