Sovolusky jsou momentálně zalité květy ovocných stromů a jejich krásnou jarní vůní. Kvetou především švestky, špendlíky, také již hrušně. Pouze jabloně jsou ještě v postupném rozkvětu, tedy i naše staré jabloně v aleji. Když člověk prochází okolní krajinou, tak jako každý rok si opět uvědomuje, kolik ještě prastarých ovocných stromů zde je, ale jsou již součástí lesních ploch. Je to zcela zjevné, když si porovnáme staré letecké snímky před druhou světovou válkou (a ještě i v pár letech po ní) se satelitními snímky ze současné doby. Bývalé sady přestaly být obhospodařovány a byly pohlceny postupně se rozrůstajícími se lesy. Opravdu prastaré třešně máme ještě pod naší vesnicí a také jedna se nachází pod naší vodárnou. Jsou to mnohdy monumentální stromy, často již různě polámané, ale stále se držící při životě. Lípa na návsi je také již krásně zelená a při pohledu na ní si jen můžeme připomenout začátek krásné milostné středověké písně: Dřěvo sě listem odievá, slavíček v keřku spievá...
Náš život v Sovoluskách se nezastavil. Pracujeme na našich zahradách a jejich okolí, také jsme provedli jarní očistu posezení pod lípou a totéž učinili s altánkem na návsi. Také jsme pevněji ukotvili lavičku v aleji, která je nyní díky zvýšenému zájmu turistů opravdu v kurzu. Tedy nezoufáme si, vše připravujeme a obhospodařujeme jako každý rok, jak jsme zvyklí, a jen v tichosti doufáme, že nastane čas, kdy zase společně zasedneme u jednoho stolu. Samozřejmě nám naše společná setkání chybí...