Stejně jako celá Česká republika i Sovolusky zažívají stav, který si nikdo z nás asi nedokázal zcela jasně představit. Děti nechodí do škol a mnoho z nás pracuje z domova. Nebyli jsme zvyklí být vystaveni nějakému přímému ohrožení a nyní je třeba se s touto skutečností vyrovnat a žít dál.
Touto dobou, v předjaří jsme již byli zvyklí sedávat pospolu pod lípou. To nám asi všem, dospělým i dětem, poněkud chybí, ale alespoň, že se vídáme na dálku přes ploty a vyměníme si pozdravy a pár vět. To je povzbuzující. S radostí teď člověk vnímá i jen pouhé zvuky z okolí jako je zvuk zatloukání, řezání apod. Je to signál, že se čas úplně nezastavil. Zcela banální zvuky z našich zahrad, štěkání našich psů a večer svítící okýnka našich domů jsou teď signálem, že jsme tady stále pohromadě. Naše náves je i přes všechno dění velikonočně nazdobená, protože i v těchto chvílích je třeba se nepoddávat zcela a v mezích možností pokračovat v tom, co každoročně doprovází náš život. Můžeme jen doufat, že se vše bude dobře vyvíjet a náš sousedský život v Sovoluskách se vrátí zpět do svých kolejí. Jen musíme být disciplinovaní a trpěliví.
Nyní tedy, více jak kdy jindy, si uvědomme váhu pozdravu: Buď zdráv! Tento pozdrav posíláme samozřejmě i všem našim blízkým a také lidem do všech okolních vesnic.