Již delší dobu jsem se odhodlávala k sepsání malého Sovolusského příběhu, který ovšem pro nás (jednu rodinu ze Sovolusk) má velký význam, potažmo snad i pro další sousedy a obyvatele naší vesnice. Když naše rodina v roce 1996 zakoupila dům (bývalý statek) v Sovoluskách, zajímala nás samozřejmě historie vesnice, a to nejen s ohledem na vzdálenou historii sahající až do 14. století, ale i doba relativně nedávná. Chtěli jsme více pochopit místo, kde žijeme a také se vypořádat s událostmi, které se po druhé světové válce dotkly Sudet, a jejichž důsledky pak z velké části ovlivnily vývoj venkova v následujících desetiletích a v mnoha ohledech jsou zde v Ústeckém regionu cítit dodnes.
Mnoho informací a fotografií jsme nalezli v Archivu města Ústí nad Labem, v Muzeu města Ústí nad Labem a v neposlední řadě jsme získali cenný fotografický materiál od našeho souseda, jehož maminka dokumentovala vesnici v 50. a 60. letech minulého století. Veškeré tyto informace a fotografie jsou také zveřejněny na našich webových stránkách.
V roce 2002 jsem při své pátrání na internetu objevila text, jehož autor zmiňuje, že jeho dědeček žijící v Sovoluskách zemřel v červenci roku 1945 v internačním táboře na Skřivánčím poli na Skřivánku, kam byli němečtí obyvatelé internováni před samotným odsunem. Autorem článku byl pan Emil, kterého jsem se pokusila kontaktovat, a ještě v témže roce se uskutečnilo naše první setkání v Sovoluskách. Pan Emil se narodil v roce 1936 a žil se svojí rodinou v nedalekém Libově, ovšem jeho dědeček byl vlastníkem statku (nyní již neexistujícího) v Sovoluskách. V roce 1946, kdy byl pan Emil deportován, byl tedy devítileté dítě.
Od roku 2002 do roku 2013 jsme se každoročně setkávali ať už na české straně v Sovoluskách, nebo na německé straně v Bärensteinu, na víkendovém sídle jeho příbuzných. Během let jsme měli možnost poznat nejen jeho milou manželku Christu, ale také další členy rodiny a též rodinné přátele z mnoha zemí Evropy. Všechna ta setkání pro nás měla obrovský význam. Mohli jsme hovořit s člověkem, který znal Sovolusky před více jak sedmdesáti lety a mohl nám předat informace, které nelze vyčíst z žádných archivních materiálů. Dozvídali jsme se důležité drobnosti a skládali si mozaiku (pro nás) vzdálených dob a snažili se vytvořit si představu o tom, jak zde fungoval venkovský život ještě před válkou. Ovšem neméně důležité pro nás byly debaty vztahující se k době, která představovala rozkol česko-německých vztahů a přinesla mnoho tragických momentů pro Čechy i Němce. Naše dlouholetá setkání nelze definovat jinak než vzájemné porozumění a pochopení.
